Hlášky II.

Chvíli bylo ticho a pak mladý elf reptal: „Sedmdesát. Nebo osmdesát. Kdo ví. Nikdo si o tom nevedl záznamy.“

Celeborn zvedl hlavu: Sedmdesát? U Valar, bylo to pouhé dítě!

Ai, příště až by Gil-galad žádal jeho pomoc, udělal by mu přednášku o 2375ti dobrých důvodech, proč by mohla mít Středozem užitek z toho, že by lidstvo zmizelo z povrchu Ardy!

Celeborn si představil vystrašené elfí dítě, které ztratilo rodiče, bylo nuceno pracovat v kovárně a bylo v řetězech. Přednáška, kterou zamýšlel udělat Gil-galadovi se rozrostla do epických proporcí.

Takhle je to, pomyslel si Celeborn. Já Gil-galadovi neudělám přednášku, já ho přinutím sníst můj seznam důvodů, proč jsou lidé problém!

„Začneme s tvojí výchovou hned teď, Orophine. Lekce číslo jedna: Elfové jsou vždy čistí. Bez ohledu na okolnosti – vždy vypadáme upraveně.“

Orophin se opřel o lokty a ostře pohlédl na Celeborna: „A proč to tak je?“

„Protože jsme rozmazlení a marniví. A protože to jde lidem na nervy. A protože se nám to tak líbí. Tak vstávat, vstávat, koupel čeká.“

„...a poněvadž byla letošní úroda salátu těžce poničena právě kvůli přemnožení slimáků, navrhuji, abychom…“

Pokud se Elrond během tisíciletí něčemu naučil, pak to byla schopnost předstírat zájem, když byl znuděný. To byla základní dovednost jakéhokoliv diplomata.

‘Měli bychom být šťastní, že doby, kdy draci požadovali jako oběti mladé panny, jsou dávno pryč‘, přemítal Elrond, ‘protože z těch se tady v okolí stal vyhynulý druh od té doby, co Elrohir dosáhl plnoletosti‘.


„Neposlouchej je, Estoreli,“ řekl a jemně houpal kolébku, „vypadáš báječně. Glorfindel je jen nevrlý, protože vypotřeboval všechen vlasový zesvětlovač.“

„Ano, to je Rúmil. Už by sis měl zapamatovat jeho jméno, Fine, a ne, on mě neobtěžoval, on mě políbil a to mu šlo velice dobře, můj drahý. A na rozdíl od jiných mi projevoval úctu a nevlekl mě do svého pokoje za moje copánky jako jiní, o kterých bych se tu mohl zmínit.“

„Já jsem tě nevlekl za copánky. Já jsem si tě hodil přes rameno a odnesl tě.“


„Co máš zase za lubem, Fine?“ zeptal se Erestor, opíraje se na loktech, jeho oči obdivně putovaly přes Finovo dobře vypracované tělo.

„Dobrá – tak se na to podívejme: nejdřív budu já na tobě. Pak bych rád, abys ty byl na mě. Poté budu velmi potěšený, když budu uvnitř tebe a pak bychom mohli celý proces vyzkoušet znovu, v obráceném pořadí.“

Věnoval Erestorovi přísný pohled: „Máš přesně 12 sekund na to, aby ses dostal ze svých šatů, protože pak je z tebe strhám.“

Erestor se stihl vysvléknout za 10 sekund, což byl nový rekord.

U Valar,‘ myslel si, ‘Elladan má lepší vkus než jsem myslel. Galadriel bude mít záchvat – jak rozkošné!‘


„Děkuji vám, můj pane. Nevím, jak bych vám tento dar mohl splatit.“

Fin pokrčil rameny: „Dvě zlaté mince měsíčně, plus úroky.“

Oh.

Ale v čí posteli potom byl?

Dvojnásobné oh.

Čemu ale čelil nejdřív, byl on sám, odražený nahoře v zrcadle. Jeho první reakce byla ‘na svůj věk nejsi ve špatné fomě, Celeborne‘, ale potom mu vážný nedostatek jakéhokoliv oblečení na jeho těle poskytnul určitou představu jak asi mohla včerejší noc skončit a jeho oči se zastavily na impozantím znamení lásky na jeho krku.

Trojnásobné oh.

‘Za tohle bude chtít Galadriel moje koule s krájenou cibulí a petrželkou‘, pomyslel si a zaúpěl.

Zběsile si omotal přikrývku kolem pasu v poněkud ubohém pokusu zakrýt životně důležité drobnosti, které byly dosud na veřejné podívané, pak se otočil k vlastníkovi hlasu a u Valar, Celebor si byl jistý, že bude první elf v historii, který zemře na infarkt.

„Firinwë…!“ zakvičel a chladná ruka děsu sevřela jeho srdce.

„Ale samozřejmě, má lásko – kdo jiný?“

Kdo jiný? Saruman, třeba. Nebo trpaslík. U Valar, dokonce zábavná skřetice, která provozovala aromaterapeutický obchod v Roklince by byla přitažlivější než, při všech hrůzách Středozemě, Dáma Firinwë.

„Firinwë. Podlehl jsem vám jednou. Neumím si představit, že bych vám podlehl podruhé. Zrovna teď jsem nahý. Vy jste nahá. Oba jsme nazí v téhle posteli. Je o mně známo, že dostanu do postele každou přitažlivou ženu, která není dost rychlá, aby vyšplhala na nejbližší strom, když se blížím. Tak, když se to vezme v úvahu, není náhodou, jen náhodou, skutečnost, že jediná stojící věc v tomto okamžiku jsou vlasy na mém zátylku, znamením, že mě absolutně nepřitahujete?“

Raz, dva, tři, dýchej, raz, dva, tři, to je jen Orophin, raz, dva, tři, ó můj bože to je OROPHIN! Raz, dva, tři…

Elrond jim věnoval tišící gesto: „Prosím, sedněte si. Erestore – Elladane – klid. Nejsem tím, kdo Orophinovi velí, je vázán přísahou Paní Galadriel, já s tím nemůžu nic dělat, ačkoliv musím říct, že jsem velmi znepokojen tímto nečekaným vývojem a budu muset ke Galadriel z dálky promluvit a seznámit jí s mými pocity.“

Což, přeloženo, znamenalo: ‘Galadriel, mluví k tobě tvůj zeť. Nebyla jsi příliš dlouho na slunci?‘

„A kdo tedy jste?“
„Já? Já jsem paní Glorfindelová, pochopitelně!“

....Celeborn se divil, jak se to mohlo stát, aniž si toho všiml.
'Příliš jsi byl zaneprázdněný chlastem, hazardem a děvkama,' odpovědělo jeho svědomí na nevyslovenou otázku.

„Ouvej! Co si myslíš, že děláš, ty výlupku Mordoru?“ zavyl Fin.

„Nepředstírej, že máš sebenepatrnější ponětí o léčení,“ řekl Fin a pohlížel na Rúmila s víc než jen nedůvěrou. „Moc dobře vím, že se mi jen chceš pomstít za ten zlomený nos, ty šarlatáne.“

A když už tam bude, mohl by také říct Galadriel, kam si může strčit ty svoje rozkazy.

Elrondovo obočí se setkalo s jeho vlasovou linií.

„Ty – a Orophin? Ale – Elladane… ty jsi můj dědic… nechápej mě špatně, můj synu, Orophin je poctivý elf a zajisté má sličnou tvář, ale on je skoro stejně starý jako já – a on je 'on'!“

Poznámka autorky: před mou emailovou schránkou se shromáždil lynčující dav, mávaje sekerami a vidlemi, dožaduje se svého šťastného konce. Fajn! Dobře! Už přichází!

Zvláštní poděkování patří mým fantastickým betám, Magické kryse a Eveiyi a všem těm něžným, vidlemi-mávajícím duším, které mi napsaly po osmé kapitole a vyptávaly se na můj duševní stav.

„Amarisi! Viděl jsi to?“ zavyl válečník a ukazoval na palantír.

„Vskutku, Vaše Veličenstvo,“ odpověděl elf se zlatými vlasy, který seděl naproti němu a věnoval se šachové partii, „právě jste přišel o svou královnu.“

„O tom jsem nemluvil!“

„To je dost dobře možné, Vaše Veličenstvo, nicméně jste ztratil hru. Šach.“

„Hru, hru – Celeborn jde po Elrondovi!“

„Ano, Vaše Veličenstvo. Nanejvýš nevhodné. A mat.“

„Nevhodné? To je nejzdrženlivější vyjádření tisíciletí. Je to odporná urážka. Nesnesitelný čin provokace!“

„Ano, Vaše Veličenstvo. Plně souhlasím.“

„Takže, co s tím budeme dělat?“

„Co prosím?“

„Snad NEČEKÁŠ, že budu sedět tady a drbat se na zadku, zatímco se ta lothlórienská coura pokouší vklouznout do Elrondovy ložnice, nebo snad ano?“

„Ne, Vaše Veličenstvo. Samozřejmě, že ne. To by rozhodně bylo velice nevhodné spojení.“

„Velice nevhodné.“

„Nicméně bych doporučoval, abyste nereagoval příliš impulzivně, Vaše Veličenstvo.“

„Kdo – já? Byl jsem někdy impulzivní, Amarisi?“

„Ne, Vaše Veličenstvo. Ne během posledních deseti sekund.“

„Teď jsi ironický?“

„Možná.“

„Jednoho dne, Amarisi, si najdu jiného poradce.“

„Bez obav mě propusťte ze svých služeb, Vaše Veličenstvo.“

„Do Mordoru, jestli to udělám. Jsem na tebe zvyklý. A kromě toho to jde Oropherovi na nervy.“

„Jste příliš laskavý, Vaše Veličenstvo.“

„Já vím. Nicméně si přeji, abys věděl, že jsem dospěl k závěru, že je čas opustit tohle domácké místo.“

„Vaše Veličenstvo – se vší úctou, my nemůžeme odejít.“
„A proč ne?“
„Za prvé proto, že to nemáme dovoleno a za druhé proto, že jsme mrtví.“
„To je překážka, ale ne důvod.“
„Mám rád nahé nymfy.“

„Máte rád všechno, co je nahé. V první řadě, vy jste byl ten důvod, proč jsme začali nosit šaty. Než jste přišel do naší říše, byli jsme šťastná partička rozpustilých nahých lesních elfů.“

Vím naprosto jistě, že jsme nikdy nic na pohovce v knihovně nedělali.“
„Ne?“
„Ne. Používali jsme tvůj stůl.“

„Jsem rád, že oceňuješ náš suvenýr z Mandosu. Takže, Elladane – pokud jsi už skončil s uvítací ceremonií, mohl by ses postarat o svého otce. Obávám se, že omdlel.“